Tvoje činnost je velmi pestrá, funguješ u nás, na ZŠ nám. Svornosti, ve Filharmonii. Ve které z těch rolí se cítíš jako ryba ve vodě?

Moje činnost je sice pestrá, ale všechny moje pracovní aktivity mají společnou nitku, kterou je pedagogická činnost. Pocházím z ryze učitelské rodiny, ale nikdy by mě jako dítě ani nenapadlo, že jednou půjdu ve stejných šlépějích jako moji oba rodiče a dokonce i prarodiče! Jablko nepadá daleko od stromu.

Čím jsi tedy chtěla být, když jsi chodila do školy?

Tak to si vážně nepamatuji, asi jsem takové vysněné povolání vůbec neměla. 

Když jsi chodila do ZUŠ, co tě bavilo a co bylo naopak nudné nebo těžké?

Já jsem ještě chodila na LŠU – tehdy to byla Lidová Škola Umění. Rodiče mě v pěti letech dali na housle, tehdy jsem nepřemýšlela, zda mě to má nebo nemá bavit. Asi mě to nijak významně nebavilo, protože jsem měla strašně přísného pana učitele, kterého jsme se všichni báli. Nedovolila jsem si snad ani jednou přijít do houslí nepřipravená. Stejně tak jsme měli přísnou paní učitelku z hudební nauky, které jsme se ale bát nemuseli – ačkoli byla na naše znalosti velmi důsledná. Nic nám neodpustila, ale všichni žáci ji měli moc rádi. Z toho, co nás naučila na hudebce, jsem prakticky čerpala celé studium na Konzervatoři.

Těšíš se do práce? Na co nejvíc?

Tak do práce se opravdu těším, já mám svoje všechny práce ráda a baví mě moc! Strašně moc mě baví a dobíjí, když se dílo daří, když vznikne ve třídě, mezi žáky soulad a potom nám to společně „ladí“ a jde od ruky. V těchto okamžicích je skrytá obrovská energie, která mě dobíjí. Napadá mě, že podobné pocity souladu zažívají dirigenti.

Jak dlouho už učíš?

Učím hooooodně dlouho, již jako studentka jsem si přivydělávala výukou němčiny a angličtiny. K výuce hudebky jsem se dostala trošku později, než jsem si ozkoušela různá povolání, a nakonec skončila jako ti moji předkové coby učitelka.

Čím po práci "dobiješ baterky?"

Les a ticho. Po práci doslova utíkám před lidmi domů, kde si nejdříve sednu a vyhlašuji minimálně půlhodiny, aby na mě nikdo nemluvil. Jinak dobíjím baterky turistikou, o víkendu jsem s naším pejskem stále v lese.

Jakou hudbu ráda posloucháš? A jakou nejraději hraješ?

Já skutečně preferuji více ticho, ale mám ráda jazz a takové ty starší kapely, např. Queen, Ricchi e Poveri, ABBA,  dále Amy Winehouse a nedám dopustit na Karla Gotta, to byl aspoň Český slavík!
No a z klasické hudby samozřejmě hudba Mozartova a Antonína Dvořáka.

Hraji ráda vlastně všechno, když dostanu příležitost, tak je mi jedno, co hraji. Miluju ten pocit být součástí velkého tělesa, orchestru, mít všechnu tu hudbu kolem sebe.

Oblíbené jídlo?

Miluji pálivé a potom všechno, co nemusím sama vařit J Přes co se ale nepřenesu, je dršťková polévka!

Domácí zvíře?

Máme doma pejska, fenku Sunny. Je kříženec se zlatým retrívrem, její maminka byla čistokrevná. Je to na ní poznat, má strašně moc ráda lidi, na všechny vrtí ocáskem, myslím, že by aji na zloděje vrtěla.

Kdybys mohla mít jednu superschopnost, co by to bylo?

Asi bych někdy ráda zastavila nebo alespoň zpomalila čas. Připadne mi, že život utíká čím dál rychleji…..

Je nějaká věta nebo dobrá rada, která tě ovlivnila, nasměrovala...

Moudrých vět je spousta, ale za mě je nejdůležitější nechat se v životě vést vlastním srdcem.

 Co bys ráda řekla dětem na závěr?

Asi tím navážu na moji předchozí odpověď se srdcem: myslím si, že hudba patří k nejmocnějším klíčům, které srdce otvírají. A i když je jasné, že se vám, děti, často nechce cvičit a ani jít do nauky na ty křížky a stupnice, tak díky vašim rodičům dostáváte do života do rukou ten pomyslný klíč, kterým kdykoli budete moci otevřít srdíčko jak svoje, tak i ostatních. Tak kouzelnou a léčivou moc hudba má. J