Paní Langová je téměř stálou součástí osazenstva chodeb školy. Potkáte ji u nás několikrát týdně, protože je to školní nadšenec. Povídaly jsme si hlavně o motivaci, o hodnotách ZUŠky i o síle pozitivního přístupu. 

Říkala jsi, že jste jako rodiče ZUŠkou neprošli, přesto jste ji pro Lili zvolili, chodí rovnou na dva nástroje a do souborů. Proč jste dali přednost ZUŠ před obrovským výběrem jiných kroužků??

Ve školce nám řekli, že má zkříženou lateralitu. Tak jsme s manželem vymýšleli, co pro ni udělat, aby se hemisféry propojily, nedoporučuje se třeba žádný jednostranný sport. A Petra (manžela) napadlo: klavír! Tam musí pracovat s každou rukou zvlášť a ještě jednotlivě valí prsty. A protože jsme měli školku na Veveří, řekli jsme si super, popojedu jen o kousek výš. Zrovna byly tou dobou talentovky, tak jsem ji přihlásila, bylo jí 4,5 roku. Z anglické školky ale neuměla ani jednu písničku česky, ani jednu. Tak jsme si je začaly pouštět v autě. Na talentovkách v ní ten talent objevila paní učitelka Kubátová, tak si ji tenkrát vzala pod křídla a hned s ní začala hrát na klavír. Zjistili jsme, že má perfektní sluch. Překvapilo nás, kde se to v ní bere.

Manžel sice chodil asi dva roky do klavíru, ale tam byl učitel, který mu řekl: „Sedni a hraj!“ a sám si vzal destičku, na ní si ukrajoval chleba a salám. „Venku jezdili děcka na bmx dráze, já jsem tam seděl a díval se na učitele, jak jí salám, a já jsme mu k tomu měl hrát,“ říká. Tak brzo začal chodit „za klavír“. Takže ani jeden z nás nějakou hudební průpravu vlastně nemá.

...

Lili teda pak začala hrát v kvartetu, tam jsme dostali do kontaktu s panem učitelem Bělohlávkem a Lili projevila zájem o housle. Tou dobou ještě chodila tancovat v Hustopečích, tady do sboru a už to bylo moc. Tak jsme vypustili loni zpěv, dali jsme housle a taky supr, dostala se do MiDiversy a do cimbálovky a je to zas o něčem jiném. Ona prostě slyší.

Vozívala jsem ji autem do školky a jednou přišla k autu a říká mi: „Mami, sundej ty listy, to spadne do toho motoru a to se rozbije.“ Byla malinká, asi 4 roky, a na kapotě byly napadané suché listy, začala je sundávat. Ťukala jsem si na čelo. Ale ona opravdu tenkrát chodila kolem auta a říkala: „To auto se za chvilu rozbije“. A asi do týdne, když jsme jeli po dálnici, v tom motoru ruplo a auto odešlo. Ona prostě slyšela, že to auto má jiný zvuk než normálně.

A co od umělecké školy čekáš? A co čeká Lili?

My jsme nečekali nic, my jsme chtěli spojit hemisféry. A to se povedlo. A když se zeptáš jí, tak Ti řekne, že jednou bude slavná. Ona se nebojí, publikum miluje, trému má akorát před písemkou. Ráda navazuje kontakt očima, užívá si aplaus, nabíjí ji to.

Vnímáš, že se dítě krom nástroje naučí ještě něco jiného?

Konkrétně tato škola je, bavili jsme se o tom s Petrem, je to kreativní rozvoj celé její osobnosti. Není to jen ve hře na klavír a housle, ale i ve společenském chování, v seberealizaci, učitelé jsou tu vůči děckám hodně přátelští a přitom mají od dětí respekt. Dokážou s nimi fungovat kamarádsky a pěkně jim to podat. A děcka fungují vůči učitelům s respektem a úctou a baví je to. Těší se do školy. Lili jsem nikdy nemusela přemlouvat ke cvičení.

Kdyby ses zeptala učitelů, tak Ti ale řeknou, že tak motivovaných dětí není rozhodně většina. Ale kdo chce, má rozhodně z čeho čerpat.
I v těch uskupeních, souborech, se učí pomáhat jeden druhému. Fungování orchestru je o vzájemném napojení a o tom, že chcou. Co těm děckám dnes chybí, je disciplína. A když ji vozím a čekám tady na ni, dávám tomu taky tu důležitost. A pravidelnost. I tak se učí disciplíně.. Určitě pomáhá i vzájemná komunikace rodičů a učitelů, kdy sledujeme společný cíl. A s paní učitelkou i panem učitelem si vždycky najdeme čas, abychom se potkali i o prázdninách.

Myslíš udržovat kontakt nebo cvičit?

Normálně jsme byli hrát, na klavír i několikrát. Nacvičovali jsme loni na strejdovy narozeniny, tak jsem se aj já dala na housle! Pan učitel si dal tu práci a i mě něco naučil! Dědeček, než umřel, tak mi dal housle a slíbil, že mě na ně naučí hrát. Ale už se to nestihlo. Strýc ty housle opravil a říká: “Veru, Ty mi na ně ale někdy musíš zahrát.“ A uteklo deset let. A jak Lili začala hrát na housle, rozhodla, že mamka bude taky hrát. Začala jsem si nosit housle taky, a dokud jsem ji nezačala brzdit, učily jsme se spolu. Tak jsme strejdovi nakonec zahráli nějakou etudu a Štěstí zdraví, kde mě pan učitel doučil kontry a Lili hrála sólo. Je to tady opravdu jiné, ten přístup.

Našli byste nějaké propojení toho, co se naučí tady a co je důležité i ve vaší práci, ačkoliv je to úplně jiný obor?

Jsme strojařská firma, já pracuji jako účetní. To propojení tam na první pohled žádné není. Ale určitě ta disciplína, pak taky pečlivost, vytrvalost …

Lili teda chce být slavná, a Ty? Čím jsi chtěla být v jejím věku? 

Já jsem chtěla být jeptiška! Naši mě tak nikdy nevedli, ale mně se líbilo, že pomáhají těm lidem. Pak jsem chtěla být veterinářka. Ale když vidím krev, tak omdlévám, tak jsem to zavrhla. Lili chce být taky veterinářka a taky omdlí při pohledu na krev, tak třeba mořská bioložka, tam nemusí píchat injekce. A když bude chtít k tomu konzervatoř… myslím, že když tě hudba provází celý život, tak to je to nejlepší, co může být.

Co oceňuješ na naší škole?

Tato škola vychovává děcka úplně jinak. I to, že Lili hraje v těch orchestrech – dělá jí to přátele do života. Pak ať půjde na jakoukoliv školu, gympl, nevíš, kde koho potká, ale ti přátelé ze ZUŠky jí zůstanou. Vnímám to jako funkční vztahy, mají nějaké společné hodnoty, úroveň, společenské chování, vychovává ji to za mě dobře.

Nepotkala jsem tu špatné učitele. I jak to vnímám ze setkání na chodbách, i ti, s kterými jsme nějak spolupracovali, paní učitelka Kubátová, pan učitel Bělohlávek, pan učitel Zeman… To, jak pracují s těma děckama, to je úplně někde jinde, to vnímám opravdu jako výjimečné.

Vylepšení?

Parkovací místo! Jsem tady pořád, potřebuji parkovat :-D

Veselá historka v souvislosti se ZUŠkou?

Snad to moc lidí nepřečte… Já sem jezdím 5 let, parkuju tam od pondělí do pátku, tři hodiny vkuse. A nikdy v životě jsem tady nezaplatila parkovné. A Petr sem vezl Lili za tu dobu asi tříkrát, čtyřikrát. Naposledy to bylo asi po dvouleté pauze před čtrnácti dny. Zaparkoval a zapomněl zaplatit parkovné. Já ho prostě neplatím a on ho zapomněl zaplatit a došla mu pokuta :-D:-D :-D On přijel, stál tady jen na hodinu na cimbálovku a 500 Kč pokuta! Tak snad teď nezačnou sledovat to auto, co neplatí…

Tak to teď teda fakt nevím, jestli to můžu zveřejnit.

Asi jo.. já už budu platit!

Tvoje osobní motto?
Ve své přítomnosti tvoř co nejlepší budoucnost svojí minulosti.

Chceš něco vzkázat dětem, učitelům, komukoliv?

Ať dělají to, co dělají, dál, tak, jak to dělají, tak je to úplně nejvíc. Já su fakt strašně spokojená, já to tady mám tak ráda, jakože fakt jako jo! ????