Pracuješ jako šéfredaktorka v nakladatelství, mezi knihami. V dnešní době je všechno rychlé, barevné a elektronické. V čem vidíš pro tuto dobu hlavní smysl té klasické kultury, jako je literatura nebo to, co se učí děti v základní umělecké škole?

Jak říkáš, všechno je rychlé a já vidím přínos klasické kultury v tom, že podpoří člověka, aby se zastavil. Zastavil se a vnímal tady a teď ten okamžik, kdy hraje krásná hudba, kdy čte řádky knihy. A tomu dává příležitost, aby se spojil sám se sebou, se svým srdcem. Aby taky na chvilku v té zběsilé rychlé době cítil něco ze sebe. V tom já vidím přínos klasické kultury.

Rozárka má hodně hudebního programu, v ZŠ, ve dvou ZUŠ, jste hudební rodina?

Moje nejbližší rodina, mamka, taťka,  nebyli nějak hudebně založení, ale ta širší už ano. Dědeček hrál na housle, babička na klavír, strejda je multimuzikání, Míša Kulísková je moje sestřenice. :-) Na návštěvách se vždycky hrálo a mně dělal vždycky strašně dobře zvuk houslí. Teď, když Róza hraje, víc si to uvědomuji. Mám pocit, že to otevírá duši, srdce, dokážu se pak i na sebe víc naladit. Tak jsem moc ráda, že hraje, přestože já nehraju. Ráda bych, aby se jí to taky tak dělo.

Chtěla jsem se zeptat, proč jste vybrali ZUŠ Veveří a proč zrovna housle, ale naznačuje to už asi první odpověď…

V jejích dvou letech už jsem musela do práce a každý rok jsem řešila, co o prázdninách. Takže jak to šlo, měla různé příměstské tábory. A jeden z těch táborů vedla Míša v Besedním domě, organizovala to Brněnská filharmonie.
Někdy šla i na víc turnusů, chodívala tam pak každý rok. Když byla ve druhé třídě, zavolala mi paní Zedeková, jestli by Róza chtěla chodit do houslí, že mají jedno volné místo.
Do houslí? To je nějaká blbost, říkala jsem si, já nehraju, jak bych to tak asi udělala, nemám jí jak ty věci vysvětlovat, zkontrolovat, je to jeden z nejtěžších nástrojů, navíc to vrzání na začátku….
Ale prý si ji už vyhlédli na táborech, že je muzikální a že to půjde. Tak se do toho dala a naštěstí nakonec ani nikdy úplně nevrzala, to skřípění nás minulo. Jsem ráda, že jsem tomu dala šanci.

Hezká náhoda, že když jsi měla tak ráda housle, ozvali se vám právě s houslemi.

Jsem ráda, že jsem si obavy nechala rozmluvit.
Když jsem se před dvaceti lety poprvé potkala se svým manželem, taky jsem si myslela, že to je blbost. Hlavou. Ale někdy člověk musí poslouchat i to srdce. Tak v tomhle to bylo stejně.

To je milá analogie! A ty jsi chodila někdy do ZUŠky?

Byla jsem tam jednou. Taťka mě vzal v 1. třídě na talentovky na Kvapilce, Rozbrečela jsem se, udělalo se mi špatně a už mě tam nikdy nevzali. Pak mě strejda učil trochu na flétnu, umím nějaké koledy.

Máš nějaký metodický tip pro rodiče, jak překonat období krizí, doplnit motivaci…?

Nějaký tlak tam být musí. Ale na druhou stranu je úplně nedrtit. Měli by podle mě hrát každý den, to se nám teda nedaří. Když chtěla nové housle, slíbila jsem jí je, když bude cvičit. Teď jí říkám „máš nové housle, tak musíš cvičit!“ :-D A přestože  tomu nerozumím, sedím při ní a poslouchám, jak hraje, protože ji to podle mě podporuje. Povzbudím ji, když potřebuje, pomůžu jí rozdělit si práci na nové skladbě na části, funguje to jako když se učí básničku.

Ona je ta emoční podpora někdy i důležitější než pomoc s notami.

Teď už je dcera v pubertě, takže ty emoce se stejně občas utrhnou, ale neberu si to osobně. Když jí navrhnu, ať s tím teda skončí, reakce je, že to teda rozhodně ne!

Co Tě u nás pozitivně překvapilo?

Fajn učitelé. Ti, na které jsem narazila, mají úžasně pozitivní přístup a ty výsledky, co z těch dětí vytáhnou, neuvěřitelné. Mělo by se to víc prodat, třeba Popelka, co hráli před Vánoci, to bylo skvělé.

Co bys ve škole vylepšila?

Jediná věc, co bych tomu vytkla, je komunikace. O něčem se nedovím vůbec, o něčem na poslední chvíli. Většinou jsou to šikovnější děcka z aktivnějších rodin, tak bychom potřebovali řešit věci včas, aby bylo možné tomu přizpůsobit ostatní program. Nejlíp nějaký pololetní plán.

To je dobrý tip, rozhodně na tom zapracujeme. Máš srovnání i s jinou ZUŠ, kam tvoje dcera chodí.
Doporučila bys těm, co se třeba rozmýšlí, naši školu?

Určitě, doporučila bych tuto školu. Má takovou větší štábní kulturu. Úroveň koncertů, nakonec i ta budova. Takže štábní kultura a pak možnosti někam se podívat, vyjet.

Co bys škole vzkázala?

Jste výborní, pojďte se ukázat, pojďte ven s těmi svými majstrštyky! Určitě by to bavilo i děti odjinud. Nebo třeba na Vánoce zpívat koledy u stromečku před radnicí,
u kapličky, to potěší i dospělé.

Opravdu máte co nabídnout.