Na webu školy máte ve svém medailonku napsané " Hudba je pro mě tak samozřejmá jako dýchání." Jaké byly vaše hudební začátky?

Můj starší bratr už se připravoval na Konzervatoř, když jsem se začala rozhlížet po světě a proto to pro mě byla jasná volba. Budu dělat hudbu! Byl mým naprostým vzorem, chtěla jsem být stejná, jako on. On teda rozhodně nebyl nadšen tím, že za sebou všude musí vláčet mladší sestru, ale já jsem ho nakonec vždycky udolala. Táta hrál na trubku v jazzové kapele a máma sáňkovala na futrálu od houslí, takže máme tu muziku v krvi.

Jakou vzpomínku máte na svou první paní učitelku?

Do hudebky mě pro nedostatek talentu nevzali. Až po intervenci mého tatínka mě nakonec přijali, ale jako netalentovanou mě učil na klavír hrát hráč na trubku, pak paní učitelka flétny. Ta byla strašidelná, protože měla umělé oko a já jsem se trošku bála. Takže první učitelka, kterou jsem opravdu milovala, byla až má učitelka na Konzervatoři - paní Hana Pelikánová. Byla nesmírně laskavá, přátelská, přijala mě i do své rodiny. Velmi těžce jsem se s ní pak loučila, ale na JAMU jsem se pak dostala k paní Aleně Vlasákové, která mě skutečně naučila všechno, co dneska o klavíru vím.

Co vás na hraní bavilo a co bylo naopak nudné nebo težké?

V dětství byly samozřejmě nudné stupnice. Musela jsem hrát všechny i ty těžké s béčkama! To bylo nudné. Takže jsem si vždycky dala na pult nějakou knížku, četla jsem si a u toho cvičila stupnice.  Jinak mě bavilo opravdu všechno. Já jsem prostě chtěla hrát!

Čím jste chtěla být, když jste chodila do školy? Chtěla jste být učitelkou? Nebo klavíristkou?

První volba byla jednoznačně klavíristka! V první třídě jsem byla přesvědčená, že budu hrát Beethovenův klavírní koncert G dur, který jsem poslouchala úplně odmalička. Vždycky jsem si ho pustila na gramofonu, lehla si pod tu gramofonovou skříň a snila o budoucnosti.  Gramofonovou skříň ze šedesátých let už dneska asi nikdo nezná. 
Pokud by to nevyšlo, chtěl jsem být novinářkou a psát o nespravedlnosti a lidských právech. Byla osmdesátá léta a tak mi doma vysvětlili, že asi bude spíš lepší, když budu hrát na ten klavír.

Co všechno máte v ZUŠ Veveří na starosti?

Oficiálně jsem zástupkyní ředitele pro hudební obor. Jinak ráda chodím s nápady a pan ředitel vždycky ví, jak je uchopit a zrealizovat. Takhle vznikla knížka o škole, zpěvník, pexeso, ZUŠka dokořán, ZUŠka na vzduchu a všechno, co se ve škole vlastně děje. Starám se o FB, sestavuji roční plán akcí, o fotky ... je toho strašně moc! Ale mě to tak baví. Jsme s panem ředitelem dobrý tým. :-) Takže se můžete těšit na spoustu dalších věcí, které už pro vás chystáme.

Působíte tady 6 let – připadá vám v něčem výjimečná? 

Nevím, jestli je naše škola v něčem výjimečná. Ale když jsem nastupovala na pozici zástupkyně, bylo mým cílem udělat z naší ZUŠky přátelské místo. Místo, kde bude vládnout rodinná atmosféra, kde se budeme navzájem znát, s rodiči, dětmi, kde budou všichni: učitelé, děti i rodiče prostě rádi. Začali jsme tím, že jsme odstranili mříže ze schodiště. Pak jsme začali používat zaklepání na dveře místo domovního telefonu.  Jsem ráda, že se to povedlo, že se můžeme potkávat, pozdravit, prohodit pár slov. Mám pořád otevřené dveře dokořán, aby se nikdo nebál přijít.

Těšíte se do práce? Na co nejvíc? (za předpokladu, že ano :-D)

Já se prostě těším do práce. Na všechny, se kterými se potkám, na kolegy, na děti na chodbách a na  svoje žáky. Na ty možná nejvíc.

Když jste cestovala s Komorní operou Praha, jaké to bylo? Podělíte se o nějaký zážitek? 

Největším zážitkem bylo to, že jste najednou nebyl na tu hudbu sám, že jste byl, jako klavírista, součástí orchestru a ta hudba byla všude kolem vás, byl jste součástí něčeho velkého.

Jakou hudbu ráda posloucháte? A jakou nejraději hrajete?

Miluju operu. Ale i cimbálku a jazz. Franka Zappu. Ale v poslední době poslouchám nejraději ticho.
A  já už moc nehraju - jsem kancelářská krysa. 

Oblíbené jídlo?

Holandský řízek s bramborovou kaší.

Domácí zvíře?

Samozřejmě pan Pip (můj věrný jezevčík).

Kdybyste mohla mít jednu superschopnost, co by to bylo?

Dohnat pana ředitele, máme troje dveře mezi kancelářemi a chodbou a pořád se honíme, vidím ho za jedněmi, a když přijdu, už je jinde. On je strašně rychlý!

Je nějaká věta nebo dobrá rada, která vás ovlivnila, nasměrovala...

Tak běž a buď šťastná!
(To mi řekl tatínek, když jsem šla… asi do školky. A tak nějak se u nás zažila.)

Co byste ráda řekla dětem na závěr?

Dětem? Jsem hrozně ráda, že jste si vybrali právě naši školu, a kdybyste měli kdykoliv nějaký problém, moje dveře jsou vám otevřené.